Chudák balun!
Tak jsem si myslel, že jsem udělal „tutový“ balun, který přežije úplně všechno. Nepřežil ani týden mokré mlhy na Dušičky 2021 a to i přesto, že byl v dobře utěsněné krabici.
Vypadal takto:
Pustil jsem do něj trošku výkonu, nějakých 1600 W a ejhle, dobalunováno. Pálila mě pastička do ruky, na monitoru se objevovaly pruhy, chaoticky se začaly měnit USB porty, prostě všechny symptomy toho, že mi leze vf do shacku a to tak, že hodně. Po demontáži z antény jsem ho proměřil a výsledek byl přímo otřesný.
Odstranil jsem vinutí z jádra a jen tak z legrace jsem „balun“ navinul jednoduchým drátem, který měl představovat vnější plášť koaxu. A ejhle – průběh útlumu byl přesně takový, jak bych očekával!
Koax jsem po odvinutí pečlivě prohlédl a zjistil, že vnější izolace kabelu je poněkud odřená – výroba byla náročná a bylo třeba použít sílu, takže izolace to odnesla. Dál jsem na povrchu izolace našel černé šmouhy, které jdou setřít. Identifikovat se mi je nepodařilo.
Další ponaučení – vstup a výstup jsou velmi blízko sebe, dotýkají se. Balun představuje velkou impedanci, spád napětí klidně může dosahovat napětí v řádku kilovoltů. Není tedy divu, že se odřená a zvlhlá izolace prorazila. Právě z těchto důvodů je poměrně nevýhodné motat baluny na toroidní jádro, pokud nelze zajistit, aby se závity vzájemně nedotýkaly. Nevýhod je samozřejmě víc, především kapacity.
Někdo proto vyrábí baluny stylem, který neumím pojmenovat jinak, než ptákovina.
Není jasné, jak takový balun umístit na anténu. Každý konstruktér má fantazii, takže se podívejte na to, co jsem původně vyrobil já a co perfektně fungovalo do okamžiku zvlhnutí a jistě vás napadne, co všechno se může takové konstrukci stát a jak je vlastně křehká a zranitelná.
Poučení, které jsem si odnesl: můj příští balun tedy musí být naprosto jiný – feritové trubičky ve stylu W2DU, navlečené na koaxu a přetažené smršťovací bužírkou.
