Přípravek k měření feritových jader
Zjistit vlastnosti neznámého jádra nebývá až tak složité. Budeme k tomu potřebovat jednoduchý přípravek.
Použito je opletení, stažené z nějakého druhu RG-8. Použijeme-li tenčí vodič, mírně se zvýší indukčnost. Spodní vodič je tvořen 2,5 cm širokým měděným páskem, čímž se minimalizuje indukčnost. Použitím 2 závitů na měřeném feritu se vynásobí impedance 4x. V tomto jednoduchém uspořádání však nelze zjistit, zda je impedance reálná nebo reaktanční. Proto bereme v úvahu její minimální hodnotu. Je-li analyzátor vybaven skenovací funkcí, je nalezení minima snadné, jinak je nutné proladit analyzátor manuálně. Frekvence, při které je naměřená impedance minimální, odpovídá FX=R.
Pokud je k dispozici vektorový analyzátor impedance, není zatěžovací odpor 50 Ω použit a můžeme přímo měřit hodnoty obou složek komplexní permeability μ = μ' + μ".
Poměrně spolehlivou metodou, jak určit neznámý typ feritu, je nalezení frekvence FX=R, tedy frekvence, při které je induktivní složka impedance stejně velká, jako její reálná část. Nad touto frekvencí již začíná převažovat odporová (ztrátová) složka. Tato frekvence, někdy také označovaná jako FQ=1, je charakteristická pro daný typ materiálu a pokud známe také počáteční permeabilitu (lze vypočítat z naměřené indukčnosti, počtu závitů a velikosti jádra, velmi vhodný je k tomu např. program mini Ring Core Calculator Wilfrieda Burmeistera, DL5SWB (SK)), je určení typu feritu téměř stoprocentní.
FX=R feritů Fair-Rite (mohou být i Magnetics), distribuované pod značkou Amidon:
Popsaná metoda je vhodná pouze k určování typu feritů. K určování typu práškových jáder (karbonylové železo apod.) není vhodná.
