A ucho se utrhlo...

Povídejme si chvilku o software. Nestydím se za to, že jsem leckde a leckomu známý coby „advokát OpenSource“. Celá léta jsem, jako většina, používal Windows a snažil se popasovat s různými licenčními ujednáními, demoverzemi a jinými kriplverzemi, protože mě nebavilo neustále za každou blbost platit.

Jednou jsem se ale vážně naštval, zformátoval disk, nainstaloval Linux a bylo po ptákách. Nahlédl jsem do úplně jiného světa, kde neexistují aktivace, licenční kódy, pokud něco expiruje, máte ihned a zdarma k dispozici novou verzi a hlavně – máte k dispozici zdrojové kódy. Třeba vám to k ničemu není, ale leckdo tomu rozumí, má to pod kontrolou a pokud je takových lidí víc, máte záruku, že si s programem nenainstalujete nějaké svinstvo. Takže takový otevřený zdrojový kód tak vlastně slouží všem.

Když se dneska ohlédnu zpět do světa Windows, nebývá mi dobře po duchu a občas ani po těle. I když nejsem z těch lakotných šetřílků, kteří každou korunu dvakrát obrátí a stejně tak ctím zásadu, že za práci se platí a ani to kuře zadarmo nehrabe, divím se lidem, kteří se smíří s tím, že software, za který zaplatili, není de facto jejich. Nechají se poučit, že na jejich počítači běží „kopie“ programu, který je stále vlastnictvím kohosi jiného a tahle kopie smí běžet jen za podmínek, které stanovil vlastník software. Poměrně nedávno se odehrála dost nechutná aféra s oblíbeným programem Ham Radio de Luxe, který jeho autor Simon Brown, HB9DRV prodal nově založené americké firmě HRD Software, LLC a ta s ním naložila po svém – za $99.95 dostanete doživotní licenci + 1 rok údržby a podpory. Za $49.95 si pak kupujete údržbu a podporu na další rok. Podpora je individuální, tzn. obvyklé sdílení rad co dělat, když něco nejde, tu nefunguje. Nedávno ovšem tohle slavné LLC zaslalo jednomu uživateli exploit, maskovaný jako update, který mu totálně znepřístupnil jeho staniční deník. Na dotaz dostal postižený odpověď, že dostane program, který jeho data odblokuje, až smaže nebo změní negativně vyznívající review, který uveřejnil na serveru eHam.net. Strhla se samozřejmě mela (sledujte rovněž odkazy), která bude mít soudní dohru. Nakonec to dopadlo tak, že pachatel byl z firmy odejit a nechal se slyšet, že se již nikdy v životě nepustí do žádné aktivity, související s ham radio software, firma se veřejně omluvila a snaží se získat zpět ztracenou důvěru.

Nejsem škodolibý, ale v tomto případě jsem se od srdce zasmál a řekl si „a ucho se utrhlo“. Ona USA totiž zachvátila zvláštní nemoc – spousta hamů (a nejen hamů) si tam myslí, že pokud je něco zadarmo, nemůže to být dobré a aby něco bylo dobré, musí to být „přiměřeně“ drahé. Slepě důvěřují věcem, za které dali své dolárky a jsou přesvědčeni, že je ty dolárky ochrání před vším zlým. Když se vyskytne hajzlík, který jim řekne, že to, za co zaplatili, není jejich a dokáže to tak, jako pachatel zmíněného triku, tak potom zuří. Asi za tím bude ta jejich vize „amerického snu“ - takový HRD může mít 10 000 uživatelů z nichž každý dal $100, to máme milion dolarů + $50 ročně za „podporu“, což je každoročně půl milionu dolarů. Na tříčlenné LLC tedy celkem slušný byznys, že? A podle amerických uživatelů je to v pořádku, to jen pitomý závistivý Čecháček řekne, že takhle se živit není zcela košer.

A jsme u jádra pudla – u důvěry. Je sice fakt, že každý den věříme někomu neznámému, věříme, že autobusák nás nezabije, kuchař nás nenakazí salmonelou a věříme i přesto, že víme, že už dost lidí autobusák zabil a kuchtík infikoval. A nakupujeme, platíme, někdy si na to musíme našetřit a pak jsme rádi, že jsme na to našetřili, věc je naše a nikdo to nezpochybňuje, slouží nám a je (v ideálním případě) taková, jak jsme si ji představovali. Když není, reklamujeme, chceme slevu nebo náhradu a když to nejde, voláme třeba obchodní inspekci. Když si třeba koupíte boty, můžete si s nimi dělat, co chcete a nikdo vám do toho kecat nebude, boty jsou vaše a když si je odnesete, znamená to, že v prodejně mají o jeden pár méně, musí se tedy znovu vyrobit, čímž se zaměstná pár lidí a ti tak získají obživu.

Jenže u software je to něco jiného, pomocí počítače děláme celou řadu činností, od komunikace přes tvorbu různých dokumentů až po bankovní operace... a zase věříme někomu neznámému. Pokud ale počítač fakticky otevře celý dům zloději, otevře peněženku i náš „štrozok“ a všechny šuplíky, pokud vyzradí nejintimnější detaily našeho soukromí a to všechno díky malému „přívažku“, který jsme si do něj instalovali, protože do software není vidět, je to opravdu něco jiného. V tomto případě postižený ham věřil autorovi nakoupeného software, který tuto důvěru "využil" jen proto, že se dotyčný ham kriticky vyjádřil k technické podpoře programu, za který poctivě zaplatil. Takže on ten škodolibý smích vlastně až tak škodolibý není, odnesl to jen staniční deník a když si uvědomíme, co všechno se mohlo stát a nestalo, je to zasmání vlastně namístě.

V jednom fóru jsem prohlásil, že nás autor software „drží za koule“. Hned se našel jeden mudrlant, který kontroval, že nikdo nikoho „za koule nedrží“. Co na to říct? Jen si věřte, blbečci, plaťte výpalné, dohadujte se s technickou podporou, hlavně se ale nic neučte, ani se nepoučujte z chyb ostatních. Nechte si diktovat podmínky, za kterých smíte používat něco, co jste si pořídili za své peníze. Kdo chce kam, pomozme mu tam, dobře mu tak, až se ucho utrhne!